Jak se prakticky pohybovat po Benátkách: tipy, triky a doprava ve městě na vodě

Žádné jiné město na světě vás nevyvede z míry tak jako Benátky. Silnici tu nenajdete, taxi je pouze na vodě a ulicím navzdory mapě často vůbec nerozumíte. První cesta z nádraží do středu města vás donutí načítat každou ceduli, krokem bloudit, ztrácet se a znova nacházet. Na Google Maps raději moc nespoléhejte, Benátky mají svoje vlastní pravidla – nejen v dopravě, ale i v tom, jak tady skutečně žít.

Benátky jako labyrint: Jak se nenechat zmást kanály a uličkami

Benátky často připomínají bludiště, v kterém navigace podle mapy nemusí znamenat úspěch. Kanály a úzké uličky město dělí na šest hlavních čtvrtí (sestiere), a ty spojuje 400 mostů. Prvním pravidlem je ztrátu brát jako zážitkovou disciplínu. Řada návštěvníků, zvlášť navečer, zjistí, že bloudit Benátkami je lepší než najít cestu napoprvé. Hlavním bodem orientace je Canal Grande, nejdelší vodní tepna ve tvaru obráceného S. Mezi ikonické mosty patří Ponte di Rialto, který spojuje dvě nejdůležitější čtvrti San Marco a San Polo, nebo Ponte dell’Accademia, odkud máte jeden z nejlepších výhledů na město. Orientaci usnadňují žluté cedule s nápisy „per San Marco“ (k San Marcu) a „per Rialto“. Ty vás často zachrání v momentech, kdy mapu prostě vzdáte.

Chůze je v Benátkách tou nejpříjemnější a nejrychlejší variantou pro prozkoumávání historického centra. Město má rozlohu asi 7 km2, což znamená, že se dá projít v podstatě pěšky. Pokud chcete navštívit místní trhy, katedrálu svatého Marka nebo slavné galerie, nohy vás spolehlivě donesou téměř všude. Jen počítejte s tím, že schody na mosty a dlážděné uličky pořádně prověří boty. Ideální je zvolit pohodlnou sportovní obuv, žabky nebo podpatky budou spíš na obtíž. Suvenýry pořídíte doslova u každého druhého mostu, ale vyplatí se zabloudit do klidnějších čtvrtí jako Cannaregio – tady v malých krámcích objevíte pravé benátské masky, šperky i místní víno.

Některé hotely nabízejí lodní transfery zdarma, což se hodí zejména pokud máte těžká zavazadla. Na nádraží Santa Lucia i na Piazzale Roma narazíte na takzvané portage – muže s rudými vozíky, kteří vám kufry převezou po mostech (za poplatek podle trasy, většinou 10–20 eur). Pokud ale míříte do odlehlejší části města, kufr na kolečkách a ochota poponést jej osobně jsou k nezaplacení. Dětské kočárky a vozíky pro lidi se sníženou pohyblivostí jsou v Benátkách trochu výzvou, protože většina mostů nejsou bezbariérové. Některé nové mosty mají přenosné rampy, ale nutno počítat se zpožděním a pomocí ostatních. Lidé tu ale často ochotně nabídnou pomoc, když vidí maminku s kočárkem nebo turistu se starším blízkým.

Vaporetti, gondoly a vodní taxi: Jak funguje městská doprava v Benátkách

Městské autobusy tu nahrazují vaporetti – velké vodní autobusy, které plují po Canal Grande a dalších hlavních trasách. „Vaporetto“ je výraz, který budete slýchat na každém kroku, protože právě na těchto veřejných lodích jezdí místní do práce, studenti do školy i turisté na ostrovy Murano, Burano či Lido. Linky jsou dobře značené, plují v intervalu 10–20 minut a zastávky nesou název podle nejbližší čtvrti, mostu nebo pamětihodnosti. Největší dopravce ACTV nabízí jednodenní nebo vícedenní jízdenky (například 24, 48, 72 hodinové), které se hodí hlavně pro vícedenní pobyt. Jednorázová jízdenka (platná 75 minut) vyjde na 9,5 eura v roce 2025, což není zrovna málo. Pokud plánujete více plaveb za den, rozhodně se vyplatí vícedenní permanentka, která vám otevře celou síť městské dopravy včetně autobusů na pevnině (Mestre, Marghera).

Vaporetto linka č. 1 je ta nejpomalejší, projíždí historickým centrem a zastavuje v každé stanici. Je to vlastně „hop-on, hop-off“, kde si mimo hlavní proudy turistů opravdu užijete výhledy na paláce a kanály. Když chcete rychlejší spojení, zkuste linku č. 2, která jede kratší trasou a staví jen v hlavních bodech. Dopravní špička tu ale taky existuje, hlavně ráno a odpoledne, kdy se lodě zaplní místními i dojíždějícími. Jízdenky koupíte v automatech přímo na zastávkách, v trafice nebo online přes aplikaci AVM Venezia Official. Nezapomínejte jízdenku vždy označit – pokud to neuděláte před vstupem, riskujete pokutu 70 eur, a tady kontroly fakt berou vážně!

Gondolu si mnozí představují jako běžný dopravní prostředek. Ve skutečnosti jde spíš o turistickou atrakci, zážitek, který si prostě jednou za život nedopřejete kvůli rychlému přemístění. Ceny nejsou malé – za půlhodinovou projížďku podle oficiálního ceníku v roce 2025 zaplatíte minimálně 90 eur přes den (po 19. hodině dokonce 120 eur), ale stojí za to hlavně večer, kdy je město méně hlučné. Gondoliéři nosí oficiální pruhované tričko a klobouk, a berou jen hotovost. Cenu sdílíte se skupinou až šesti osob, takže pokud jste v partě, může být procházka gondolou mnohem levnější než pro dvojice.

Zajímavou vlastní kapitolou jsou traghetti. Jsou to jednoduché velké gondoly, které fungují jako „přívozy“ přes Canal Grande na několika málo místech, kde není most. Traghetti provozují místní a jízda stojí pár eur (většinou 2 eura v roce 2025). Za tenhle unikátní zážitek stojí naskočit a přelétnout kanál po vzoru benáťanů – většina stojí, sezení není tak běžné, a i místní se udržují v rovnováze. Trasy traghetti najdete na výrazných žlutých cedulích podél Canal Grande.

Když spěcháte, můžete využít vodní taxi. Jsou rychlá, elegantní a taky nejdražší možnost pohybu. Startují na základní sazbě od 60 eur, a to se může vyšplhat s počtem lidí a zavazadly ještě výš. Tohle je varianta hlavně pro skupinky či návštěvníky v dražších hotelech na okraji města. Zajímavostí je, že benátské taxi lze zamluvit přes mobilní aplikaci nebo objednat osobně na mola v centrálních částech města.

Pokud máte čas a chuť, vydejte se na výlet parníčkem mimo centrum. Do Murana, centra sklářské výroby, jezdí vaporetto č. 4.1, do barevného Burana č. 12 – tady každá pohlednice vzniká prakticky sama. Lido zase nabízí písečné pláže, oázu klidu a možnost koupání. Všude platí ACTV tarif, takže stačí jedno vícedenní jízdenka.

Chytřejší přesuny: Praktické tipy, triky a věci, které místní opravdu znají

Benátky nejsou město, které by odpouštělo špatné plánování, zvlášť v hlavních sezónách (květen–září). Nejlepší způsob, jak se vyhnout davům, je vyrazit na prohlídku časně ráno nebo pozdě večer, kdy většina turistů buď teprve snídá, nebo už spořádala večeři. Nejlepší výhled na město získáte z věže Campanile di San Marco, ale hezký panoramatický zážitek nabízí i kostel San Giorgio Maggiore – sem se dostanete vaporetto linkou č. 2. Tenhle ostrůvek je méně známý a výhled na celé centrum je opravdu dechberoucí.

Když chcete ušetřit, vyplatí se koupit Venezia Unica City Pass. Kromě vstupenek do muzeí či památek nabízí i slevy na veřejnou dopravu, a někdy můžete narazit na zvýhodněné balíčky pro celou rodinu. Na ostrovech mimo centrum, třeba na Muranu nebo Lidu, je doprava vaporettem často jedinou možností, protože pěší přístup neexistuje. Jízdenku si pořídíte vždy dopředu a nezapomínejte ji označit – kontroloři jsou v Benátkách pověstní svou důsledností a pokuta je opravdu vysoká.

A jak je to s kolem či jiným dopravním prostředkem? Kolo v Benátkách nevyužijete. Jízda na kole je v historickém jádru členěném mosty oficiálně zakázaná (a povolená pouze pro rezidenty na ostrově Lido nebo v Mestre). Proto se setkáte spíš s běžci, kteří si brzy ráno nebo během siesty užívají prázdné uličky – jeden ze způsobů, jak si Benátky zamilovat z úplně jiného pohledu.

Speciální tip pro starší či méně pohyblivé návštěvníky: některé trasy na letiště Marco Polo, do Mestre či k parkovištím Piazzale Roma zajišťují široké lodě i autobusy s upravenými sedadly pro invalidy nebo cestující s většími zavazadly. Ověřte dostupnost dopředu, zvlášť při příletu pozdě večer nebo odletu brzy ráno – poslední spoj může odplout už před půlnocí, první jede před pátou ranní.

Pokud chcete skvělou kávu nebo panini za rozumné peníze, zamiřte do podniků mimo hlavní trasu z nádraží na San Marco. Ceny se tu často za stejnou kvalitu liší i trojnásobně – běžné espresso stojí mimo centrum 1,5 eura, na náměstí klidně 6 euro. Místní využívají spíše malé vinotéky (bacari), kde si vstoje dáte sklenku vína a typický cicchetti – malé jednohubky na toastovém chlebu s rybami, masem nebo sýrem.

Silné Benátky jsou tak vlastně nejlíp poznatelné pěšky, lodí a otevřenýma očima. Když popadnete mapu, ochotu se ztrácet a trochu trpělivosti s vodní MHD, dostanete od města mnohem víc než frontu k večeři a selfie na mostě Rialto. Nebojte se kombinovat chůzi a vaporetti, nevyhýbejte se vedlejším uličkám a nezapomínejte na vodu – hlavně v létě vás tahle laguna vyždíme během pár hodin. A až se ztratíte, berte to s nadhledem. V Benátkách se ztrácí každý – i ti, co tu žijí roky. Právě to dělá město jedinečným zážitkem.